SEBEPOŠKOZOVÁNÍ A SEBEVRAŽEDNÉ JEDNÁNÍ U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH

V populaci dospívajících je během posledních let zaznamenán narůstající trend sebepoškozujícího chování (řezání, pálení, poruchy příjmu potravy aj.), stejně jako přibývá sebevražedných pokusů v čím dál nižším věku nezletilých osob. Jedná se jen o módní trend bez hlubších příčin, či se jedná o zásadnější problém?

Prostřednictvím sebepoškozování mohou některé děti a dospívající signalizovat okolí, že je v současné době něco významného trápí či zatěžuje. Sebepoškozování tak může být důležitým komunikačním nástrojem, jehož prostřednictvím se snaží předat okolí důležité signály, informace o sobě a o své aktuální celkové nepohodě.

Jaké jsou možnosti školy a učitele v situaci sebepoškozujícího či sebevražedného jednání žáka? Jaké jsou rizikové a protektivní faktory sebepoškozování a sebevražedného jednání a jak je jejich znalost využívána v různých preventivních intervencích? Jaké jsou varovné příznaky a jak takové žáky rozpoznat? Jak zacházet se sebepoškozujícím jedincem a jedincem ohroženým suicidním chováním ve školním prostředí?

Cílem vzdělávacího programu je dát pedagogickým pracovníkům nahlédnout do dynamiky sebepoškozujícího a sebevražedného chování pro lepší pochopení žáků s takovým druhem obtíží, ve snaze účinněji s nimi komunikovat a pracovat. Dále pak seznámit s nejčastějšími typy motivací k takovému jednání, ukázat základy krizové komunikace s takovými jedinci a vyhnout se tak komunikačním nešvarům, které v praxi fungují kontraproduktivně.